http://amestea.blog.cz/ cs http://amestea.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/am/amestea/profile.jpg?81169206 <div><em>O plyšácích se říká, že jsou jen lapače prachu. Ale já se jich nevzdám.</em></div><div><br /></div><hr /><div><em>...</em></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Den pomalu končí</div><div>A noc začíná.</div><div>Stíny kolem tančí,</div><div>Město usíná.</div><div><br /></div><div>Zas přichází ten čas,</div><div>Kdy já mohu snít.</div><div>Snad nepřekvapí vás,</div><div>Že jen tím chci žít.</div><div><br /></div><div>Jasné slunce světlo,</div><div>To pro mě není.</div><div>Mně by rychle smetlo</div><div>Do zapomnění.</div><div><br /></div><div>Proto chci já tiše</div><div>Ve výškách létat,</div><div>A z medvídka z plyše</div><div>Hvězdný prach smétat.</div><pre> </pre> http://amestea.blog.cz/1205/hvezdny-prach http://amestea.blog.cz/1205/hvezdny-prach Sny veršem Sun, 13 May 2012 07:07:00 +0200 <div><em>I když už je tady jedna povídka, doteď to bylo tak, že byl za měsíc alespoň jeden článek. A ten minulý nic. Takže i za něj jedna krátká básnička.</em></div><div><em>Ale, upřímně řečeno, mně se celkem líbí. =)</em></div><div><br /></div><hr /><div><em>...</em></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Necítíš vůni,</div><div>Nevidíš krásu.</div><div>Přírodu neznáš,</div><div>Ač v ní máš spásu.</div><div><br /></div><div>Co jsi zač, řekni,</div><div>Máš vůbec duši?</div><div>Ach, ten tvůj smutek</div><div>Mé štěstí ruší.</div><div><br /></div><div>Prosím o úsměv</div><div>Na tvojí tváři…</div><div>K čemu však bude,</div><div>Patří-li lháři!</div> http://amestea.blog.cz/1205/lhar http://amestea.blog.cz/1205/lhar Sny veršem Wed, 09 May 2012 00:01:00 +0200 <div><em>Jednou za čas mám pocit, že bych měla něco udělat. Nikdy nevím co, ani čím to je. Protentokrát jsem se po dlouhé době rozhodla něco dopsat. Skoro mě až překvapilo, že to není supermegakrátké, nýbrž jen velmi, velmi krátké.</em></div><div><em>A za neaktivitu se omlouvám, jen nemám dostatečně špatnou náladu, abych se potřebovala zpovídat. =)</em></div><hr /><div><br /></div><div><em>...</em></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tu cestu důvěrně znala, chodila po ní každý den několikrát. Pokaždé ale spěchala, ať už do školy nebo z ní. Nikdy se nezastavila, stejně jako lidé okolo ní. Tuhle zaspala, jindy chtěla být v teple co nejrychleji… Jako by neměla na výběr. Její život probíhal v neustálém stresu. Starostí měla plnou hlavu, jako každý z nás. Referát měla mít už zítra a neměla ani písmenko, za pár dní se měl psát test…</div><div><br /></div><div>Nemyslete si, že je tento příběh o mně. Není. Já jsem byla jen náhodný kolemjdoucí, malá holčička, která se čistou náhodou stala svědkem zázraku. Možná, že to, co píšu, ani není skutečné. Třeba se mi to jen zdálo. Kdo ví.</div><div><br /></div><div>Tehdy jsem seděla na lavičce a snila. Nepamatuji si, o čem. Vlastně to vůbec není podstatné. Ani tehdy se mi to nějak důležité nezdálo, stejně jako osoba jdoucí okolo. Rychlou chůzí se probíjela skrze vítr po chodníku dál a dál, vlasy vlající ve větru, tašku přes rameno. Ve sluchátkách jí hrála hudba.</div><div><br /></div><div>A v další chvíli už ležela na zemi, tiše si mumlajíce nějaké nadávky. Zakopla, snad o vlastní nohu. Vytrhla mě tím ze zamyšlení. Teprve teď jsem si všimla, že krom nás dvou na obyčejně vcelku rušné ulici nikdo není.</div><div><br /></div><div>Pak se to stalo.</div><div><br /></div><div>Přímo před ní se objevilo jasné světlo a v okolí se rozlehla tichá melodie hry na piáno. Nikdy jsem nic takového neviděla ani neslyšela. Bylo to nepopsatelné. Jako by vaše srdce dosud bylo prázdné a teprve teď jste si všimli té černočerné tmy. A místo ní nastoupilo světlo.</div><div><br /></div><div>Pak se světlo rozevřelo a vystoupila z něj postava mladé ženy. Měla dlouhé, bílé šaty, vlající ve větru sejně jako vlnité blonďaté vlasy. Na tváři jí hrál úsměv, který se ještě víc rozšířil, když spatřila dívku ležící na zemi. A pak zmizela.</div><div><br /></div><div>Ulice byla zase prázdná, jen já a ta osůbka, vyjeveně se sbírající ze země. Několikrát si protřela oči, pro jistotu se štípla do ruky a když jí došlo, že to nebyl sen, rozběhla se co nejdál od toho místa, jako by se bála.</div><div><br /></div><div>Já jsem na lavičce seděla dál, bez jakékoli viditelné změny. Ale něco přeci jen bylo jinak. Uvnitř mě. Část mého srdce vyplňovalo světlo. Jenže jsem si zároveň uvědomovala tu prázdnotu v jeho zbytku. Právě s ní se dostavil pocit, že bych měla něco udělat. Pro sebe, pro tento svět… Zkrátka něco.</div><div><br /></div><div>Pomalu jsem vstala a beze spěchu se vydala domů, doufajíc, že mě potká další podivná náhoda. I když jsem věděla, že tentokrát nepřijde, protože musím, stejně jako ostatní lidé, prosvětlit tu černotu sama.</div> http://amestea.blog.cz/1205/svetlo http://amestea.blog.cz/1205/svetlo Perem... Sat, 05 May 2012 09:09:00 +0200 <div>Je mi třináct. Ano, je. Ale i tak <em>vím</em>, že to, co se s tímhle světem děje, není v pořádku ani v nejmenším.</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Jen tak tady sedím a pláču. Nad naší zemí, lidmi i celým světem.</div><div><br /></div><div>Myslíte si, že je to v pořádku?</div><div>Do jídla nám dávají jedy na krysy.</div><div>Místo vzduchu dýcháme chemický sračky, co se na nás snášej z letadel.</div><div>Jinak se to nazvat nedá.</div><div>Svoboda a demokracie se pomalu stávají jen slovy.</div><div>Iluzí.</div><div>Místo hudby posloucháme jenom odpad.</div><div>A teď nemyslím melodii.</div><div>Myslím texty.</div><div>Jaké si myslíte, že budou děti, když odmala slýchají ze všech stran jen o drogách, penězích a sexu?</div><div>Pak se divte těm vymytým mozkům.</div><div>Viděli jste ty lesy?</div><div>Nedávno jsem v něčem takovým byla.</div><div>Nenazvala bych to les.</div><div>Smetiště.</div><div>Skládka.</div><div>To je ten pojem.</div><div>Média lžou.</div><div>Vykládají jen nesmyslné žvásty.</div><div>Možná o tom nic nevím.</div><div>Taky vám nic nevnucuju.</div><div>Ale vážně se vám líbí to neustálé sledování na internetu?</div><div>Že jídlo je z padesáti procent chemie?</div><div>Že proti globálnímu oteplování bojují vypouštěním plynů do vzduchu?</div><div>Že z pravdy nevíme prakticky nic?</div><div><br /></div><div>Přečtěte si knížku Malý bratr.</div><div>Poslechněte si pár písniček od Revolty.</div><div>Přečtěte si složení toho, co jíte.</div><div>Zjistěte pravdu a bojujte za ni.</div><div>Dokud máte tu možnost.</div><div>Dokud alespoň myslet můžete beztrestně.</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbbdf"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/y9ouVCrplic/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/y9ouVCrplic","youtubefbbdf","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div><br /></div><div>Ačkoli rap nesnáším...</div><div>Prosím.</div><div>Alespoň tohle.</div><div>Nemusíte souhlasit.</div><div>Jen si to poslechněte.</div><div>A zamyslete se.</div><div><br /></div><div>Naše země pláče, tak proč ji nikdo neslyší?</div><div><br /></div><div><em>Na video jsem přišla u <a href="http://karolinaloskotova.blog.cz/" target="_blank">Alue</a>, ale nedalo mi to. Protože je to pravda.</em></div> http://amestea.blog.cz/1203/nase-zeme-place http://amestea.blog.cz/1203/nase-zeme-place Úvahy a zamyšlení... Wed, 28 Mar 2012 20:18:41 +0200 <div>...Zase je mi na nic. Psychicky. Někdy přemýšlím, jestli to byl dobrý nápad. Celý tenhle život. Stejně jen kazím ostatní ty jejich. Já vím, já vím, není to pravda, spousta lidí mě má ráda a když ne spousta, vždycky se najde alespoň někdo. Nejsem k ničemu a vůbec by mi nemělo vadit, že ať se budu snažit jak chci, vždycky bude někdo lepší než já. Nedělám to přeci, abych byla nejlepší, ale jen kvůli sobě, ne? To je zbytečné mi vysvětlovat. Já to <em>vím</em>. Jen se s tím vším potřebuju vypořádat. Nezvládám to. Všechny ty věci, co mě drtí mezi sebou. Pláč by snad pomohl. Jenže já se znám. Brečím leda u filmů.</div><div><br /></div><div>...Neměla bych nad tím uvažovat. Stejně to asi neudělám. Ale potřebuju nový začátek. Jen se mi nechce mazat rok a půl, <em>víc</em> než rok a půl práce. Jenže co s tím. Vadí mi to všechno. Že nemám náladu, že tady o tom ví lidi, které znám. Že jsem to vůbec všechno psala já. Že jsou tu jen depresivní články. Ale co. Stejně tenhle blog bude žít ještě dlouho. I když bude článků ubývat. Vy víte, že když se mám dobře, nechce se mi psát. A to je čím dál tím častěji.</div><div><br /></div><div>...Taky bych zase měla začít číst, ne jen pořád sedět u toho počítače. Ale na to nemám náladu. Všechno to okolo funguje zcela spolehlivě jako vymývání mozků. Škola, internet, filmy, rádia... Ani sama sobě už pořádně nevěřím. Svého pokoje se bojím. Budu si muset srovnat v hlavě všechno tohle. Mám v tom pořádnej guláš. Mňam. xD</div><div><br /></div><div>...Víte, co doteď nechápu? Jak může někdo tu vůni v mým pokoji označovat za zápach. Kamarádka mi půjčila (čtěte darovala) pár <strong>vonných tyčinek</strong> a já si sem tam jednu zapálím, mávám jí ve vzduchu a vytvářím různé obrazce ve vzduchu dýmem. Navíc, když přijdu do pokoje třeba i po dni, dvou, nádherně to voní. Těm, co neznají, doporučuji. Těm co ano, zapalte si.</div><div><br /></div><div>...Pokud jste dočetli až sem a domníváte se, že se mi nálada během psaní dost zlepšila, vaše domněnky nejsou mylné. Jen, jak už jsem říkala, si to všechno musím srovnat. Pak to bude zase fajn.</div><div><br /></div><div>Loučí se Vaše Výsost,</div><div>Slunce Vaše jasné.</div><div>Pokloňte se, prosím.</div> http://amestea.blog.cz/1202/zase-jednou http://amestea.blog.cz/1202/zase-jednou (Ne)Deníček Thu, 23 Feb 2012 21:26:45 +0100 <div><em>Vstávala s prvními paprsky slunce dopadajícími na zem, uléhala se setměním. Po celý den bylo její jedinou potravou štěstí vycházející z lidí. Její zářivé šaty vynikaly mezi všemi těmi posmutnělými tvářemi, ale i přesto si jí téměř nikdo nevšímal. V očích se jí mísily všechny barvy duhy.</em></div><div><em>Ani v noci obyvatele této planety neopouští. Vkročí nám do spánku, aniž bychom o tom věděli. Pomáhá nám, podporuje nás - drží nás nad hladinou. Bojuje proti neštěstí, smutku a beznaději. Vždy u nás byla, je a bude. Ať už chceme nebo ne. Doprovází nás celým životem. Je jen na nás, zda ji budeme ignorovat, nebo jestli se s ní dáme do řeči.</em></div><div><em>Stačí věřit. Ona přeci umírá poslední.</em></div><div><em>*</em></div><hr /><div><br />Celý den bylo podivně mlhavo a zataženo, sluneční paprsky se marně snažily probojovat skze pevně semknuté mraky. Ve městě vládla posmutnělá nálada, šeď všedních dní byla, kam se člověk podívá. Stromy, holé větve bez listí, se za hlasitého praskotu kývaly ve větru. Mladou trávu bičovaly proudy vody padající z nebe. Těch pár lidí, kteří procházeli po ulicích, pevně svíralo deštníky. Spěchali. Nikdo se nezastavil, aby se zhluboka nadýchal čerstvého vzduchu. Nikdo nesklonil deštník, aby si vychutnal pocit kapek zlehka dopadajících na kůži. Mnozí z vás by si snad řekli, že zde už není naděje. Mýlili byste se.</div><div>Možná, kdyby se někdo podíval na oblohu, zjistil by, že slunce boj vyhrává a mračna se pomalu trhají. Nikdo to neudělal. Neměli čas. Ale byla to pravda, nebo jen sprostá výmluva? Kdybyste se zeptali té ženy v kabátě, utíkající po straně chodníku, řekla by, že spěchá na autobus. Řekla by ale také, že další jede už za pět minut a pracovní schůze začíná za dost dlouhou dobu?</div><div>I na tuhle paní však čeká štěstí a naděje. Ona sama to ale pozná až za týden, kdy zjistí, že čeká miminko. A tomu zadluženému muži na zastávce ještě ten den zvýší plat. Ten, který právě leží doma na gauči a smutně zírá do stropu, protože ho včera vyhodili z práce, dostane zítra mnohem zábavnější a dokonce i lépe placenou práci…</div><div>Na <em>každého</em> čeká štěstí. Záleží jen na tom, jestli si to uvědomujete. Není důvod kráčet po světě se zachmuřenou tváří, když je všechno ve skutečnosti tak krásné.</div><div><br />A nezapomeňte - <strong>Všechno zlé je pro něco dobré.</strong></div> http://amestea.blog.cz/1201/staci-verit http://amestea.blog.cz/1201/staci-verit Perem... Sun, 08 Jan 2012 18:31:56 +0100 <div><div>Že je to zbytečnost,</div><div>Někteří tvrdí.</div><hr /><div>Však jejich češtinu</div><div>Každý tu vidí.</div><div>Vždyť se spoustou hrubek</div><div>Jen ke smíchu jsou.</div><div>Zalezou jak krtek-</div><div>Kritiku nesnesou.</div><div>Každý dělá chyby,</div><div>Dokonce i já.</div><div>Komu se však líbí,</div><div>Když z textu číší "ÍÁ!"?</div></div> http://amestea.blog.cz/1112/bez-znalosti-pravopisu http://amestea.blog.cz/1112/bez-znalosti-pravopisu Téma týdne Thu, 15 Dec 2011 21:02:45 +0100 <div>Prý je svět fér...</div><div><em>Ale on je.</em></div><div>K tobě snad.</div><div><em>Má milá, věř nebo ne, ale svět fér je.</em></div><div>Já vím, jen mi to tak někdy nepřipadá.</div><div><em>Jen si nesmíš nic nalhávat. Svět není tak hrozný, když jsi k sobě upřímná.</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Poprvé, když jsi na mne promluvil, byla jsem překvapená.</div><div>Ne vylekaná, jak lidé bývají. Překvapená.</div><div>Když jsi mi řekl své jméno, přišlo mi legrační.</div><div>Pořád to tak je.</div><div>Díky tobě se mi myšlenky v hlavě lépe skládají.</div><div>Pomáháš mi nic si nenalhávat.</div><div>Nevidím tě, ale vím, že tu jsi.</div><div>Koukáš mi přes rameno.</div><div>Mohli by mě zavřít do blázince - možná to udělají.</div><div>Ale ty mně neopustíš.</div><div>Byl jsi tu včera, jsi tu dnes a budeš tu i zítra.</div><div>Tím jediným si můžu být doopravdy jistá.</div><div>Vždy mě varuješ před nebezpečím.</div><div>Kolika problémům jsem se díky tobě vyhnula...</div><div>Nazývejte to schizofrenií.</div><div>Debilitou.</div><div>Hlasem uvnitř hlavy.</div><div>Intuicí.</div><div>Já to budu nazývat mým andělem.</div><div><em>Díky ti.</em></div> http://amestea.blog.cz/1112/muj-andeli http://amestea.blog.cz/1112/muj-andeli (Ne)Deníček Fri, 02 Dec 2011 20:56:35 +0100 <div><em>Upozornění: Když se vypíšu, je mi o padesát procent líp. Proto tady najdete většinou pesimistické články.</em></div><div><br /></div><div>Odjakživa jsem byla taková. Vždycky jsem měla tendenci převzít alespoň kousek trápení ostatních na sebe. Občas se to povedlo, jindy jsem si akorát zkazila náladu. Všechno jsem prožívala několinásobně, utrpení bylo větší než radost.</div><hr /><div><br /></div><div>Poslední dobou jsem ale měla pocit, že se mi konečně povedlo zbavit se toho. Zamkla jsem své srdce několika zámky. Jenže pak přijde jeden člověk, moje kamarádka. Stačí pár slov, veršů a zámky jsou zase na kusy. Zase to bolí. Všechno, co mi kdy kdo udělal. I když se napamatuji.</div><div>Když někdo zcela přesně popíše, co jste cítili, než jste si emoce zakázali, vyvolá to vzpomínky.</div><div>Zase se koušu do jazyka ve snaze nebrečet. Vždyť velký holky nepláčou...</div><div><br /></div><div>Staré rány se otevírají,</div><div>Stále, zas a znova...</div><div>Prý čas všechno vyléčí,</div><div>Ale to jsou jen slova.</div><div><br /></div><div>Bolí to, nepomůže nic,</div><div>Snad jen slzy.</div><div>Málokdo teď pochopí,</div><div>Jak mne to vše mrzí.</div><div><br /></div><div>Myslela jsem, doufala,</div><div>Že to tak nepůjde dál.</div><div>Teď jsem opět zoufalá,</div><div>Život zas políček mi dal.</div> http://amestea.blog.cz/1111/kdyz-je-neco-spatne http://amestea.blog.cz/1111/kdyz-je-neco-spatne Sny veršem Sun, 06 Nov 2011 14:25:25 +0100 <div>S kamarádkou chodíme do kroužku tvůrčího psaní. Dnes byl poprvé. No a my dostaly za úkol přepsat červenou Karkulku z pohledu vlka. Není moc dotažená, ale co už.</div><div>Tady tedy máte tuhle pohádku <strong>naruby</strong>...</div><div><br /></div><hr /><div>*</div><div><br /></div><div>Chtěl bych vám říct, jak se příběh o Karkulce skutečně odehrál...</div><div><br /></div><div>Než se zde objevila čarodějnice, ta proklatá bába, vše bylo v pořádku. Živil jsem se králíky či jinou drobnou zvěří, nikdy bych člověku neublížil. Kdybych mohl, stal bych se i vegetariánem! Pak ale přišla. Černokněžnice Gertrůda zavraždila Karkulčinu babičku, vzala na sebe její podobu a začala ničit život všem masožravým zvířatům v lese. Králíci i zajíci zmizeli, ptáčci byli fuč a i po ostatních jako by se slehla zem.</div><div><br /></div><div>Jak tohle všechno vím? Jednoduchá odpověď: byl jsem u toho. Bůh mi dal za úkol, mně, věřícímu vlkovi, abych dohlédl na Karkulku a zbytek její rodiny. Neptejte se proč. Ten den jsem zrovna hlídal babičku.</div><div><br /></div><div>Když jsem konečně získal dost odvahy, vydal jsem se za Gertrůdou se záměrem sežrat ji. Nebylo divu, o hladu jsem byl již více než týden. Jenže mi cestu zkřížila má svěřenkyně s červeným čepečkem. Karkulka.</div><div><br /></div><div>"Ahoj vlku!" řekla. Neměl jsem šanci dostat se k čarodějnici dříve než ona, natož pak nepozorovaně.</div><div><br /></div><div>"Ahoj Karkulko. Víš co? Dáme si závod ke tvojí babičce. Ty poběžíš tudy," ukázal jsem špatným směrem, "a já zase tudy." Rozběhli jsme se, ale jen já k domku babičky.</div><div><br /></div><div>"Babičko, otevři, tady je Karkulka!" Zaťukal jsem na dveře. Jsem totiž také velice dobrý imitátor. Gertrůda otevřela a já udělal, co mi velel Bůh - sežral jsem ji. Chutnala hořce, tuhá byla tak, že jsem ji spolknul bez kousání. Všechno mě to ale hodně unavilo, oblékl jsem si babiččin čepec i noční košili a ulehl do jejího lože. Během vteřiny jsem spal jako pařez.</div><div>Probudilo mne zaklepání na dveře. "Babičko, otevři, tady je Karkulka!"</div><div><br /></div><div>Otevřel jsem. Její pozdější otázky a mé odpovědi vám snad nemusím popisovat, věřím, že je znáte. Najednou se mi ale zatemnil mozek. <em>Gertrůda není mrtvá!</em> blesklo mi havou. Použila na mne jedno ze zaklínadel. Asi myslela, že si tím pomůže. Proto jsem sežral i Karkulku - zcela nedobrovolně. Nakonec jse padl vyčerpáním na zem a v okamžiku usnul.</div><div>Co se přesně stalo dál, nevím. Pamatuji si jen, že přišel myslivec, rozřízl mi břicho, vytáhl ty dvě ven... A pak jen bolest. Hlavou mi proletěla kulka. Gertrůda i Karkulka přežily.</div><div><br /></div><div>Zanedlouho masožravá část lesa zcela vymřela, stejně jako celá oblast. Lidé se přestěhovali jinam, neměli co jíst.Ale jak vím tohle? Vždyť jsem mrtvý! Ano, jsem. Žiju teď v jednom malém, jednopokojovém bytě se dveřmi na obrovskou zahradu. Přesně tak. Jsem v nebi.</div> http://amestea.blog.cz/1111/cervena-karkulka-naruby http://amestea.blog.cz/1111/cervena-karkulka-naruby Perem... Wed, 02 Nov 2011 17:45:05 +0100 <div>Mám pocit, že všechno, stejně jako můj život, začíná nabírat nový, úplně jiný a nechtěný směr.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Připadá mi, jako by všechno staré, co jsem znala a měla ráda, šlo do háje. Místo toho jako by se objevovaly nové, někdy krásné, jindy nepříjemné a nemálo děsivé věci.</div><div><em>Stín na pokraji periferního vidění, zvláštní pocit, strach, radost, nadšení, smutek, úsměv.</em></div><div>Jako by se svět mým třináctým rokem otočil o devadesát stupňů. Kdo ví, kdy dokončí půlkruh. Někdy mám pocit, že už se to stalo, jindy jakoby se neotáčel vůbec. Ale on se otáčí. Pomalu, ale jistě.</div><div>Poslední dobou někdy uklízím. Je skoro zázrak, že to většinou dělám bez pobízení.</div><div>*</div><div>Člověk má právo svobodně vyjádřit názor. Spíš to ale vypadá, jako by mohli jen ti určití, vybraní. Ti ostatní nemohou nikomu věřit, asi jako křesťané ve starověkém Římě, než bylo křesťanství povolen. Do roku 313. Pěkné číslo. Jenže tohle nevypadá na změnu. Vždycky bude někdo, kdo zdánlivě ovládá všechny ostatní, přitom jej ale ve skrytu, za je´ho zády, nenávidí drtivá většina. Jenže co můžeme dělat? Nikdy nevíme, kdo je s námi a kdo ne. Když se svěříme nesprávné osobě, budeme popraveni. Nebo něco horšího.</div><div>*</div><div>Chtěla bych umět ovládat moje myšlenky, pocity. Bohužel... Nikdy jsem to neuměla. Kdybych tu schopnost měla, kdyby ji měli i ostatní, nešlo by do háje i naše přátelství se Siou. Ano, mám pocit, jako by to tak bylo. Stejně to bylo i s Večerníčkem. Kdysi, Když jsem byla malá, nevynechala jediný díl a v duchu si říkala, že se na něj nikdy, <em>nikdy</em> nepřestanu dívat. Stejně tak jsem si ještě před rokem říkala, že s ní budeme tak dobré kamarádky navždy. A myslela jsem to vážně. Smůla. Lidi se mění. Já taky. Je ale škoda, že k horšímu. Všichni. Pozitivní je, že vinu můžeme shodit na někoho jiného. Na naše okolí. Na podmínky, ve kterých žijeme. Vždyť se jen přizpůsobujeme, ne?</div><div>*</div><div>Nesnáším, když nemůžu dělat, co chci. Ano, přesně tak. Když chci uklízet, uklízím. Když chci číst, čtu. Když chci jít do badmintonu, jdu. Pokud je tedy správný den. A ano, chtěla bych tam jít znova. S kamarádkou chceme odvetu. A tentokrát proti těm dvěma až příliš dobrým klukům vyhrajeme. Ať v zápase nebo ve vybíjené... Ona je totiž vybíjená s raketou v ruce a míčkem na badminton mnohem zábavnější. Já mám odjakživa ráda miniatury.</div><div>*</div><div>Udivuje mě, pod co všechno jsou lidé schopni psát pochvalné komentáře, které myslí vážně. Někdy narazím na zcela odporný, nečtivý a nesmyslný článek... A hle, pod ním je spousta komplimentů, dokonce i debata. Pod hromadou dobrých článků ale není nic. Ano, to je ta dnešní spravedlnost. Jistě, dávno vím, že život není fér. Ale i tak mě to nehorázně štve.</div><div>*</div><div>Tohle stejně asi nikdo nedočetl do konce, proč se tedy namáhat s pokračováním. Překvapilo by mne, kdyby jen jediný člověk vůbec začal. Ale co už. Já s tím nic nenadělám.</div> http://amestea.blog.cz/1111/zmena-je-zivot-ne http://amestea.blog.cz/1111/zmena-je-zivot-ne (Ne)Deníček Tue, 01 Nov 2011 21:13:38 +0100 <div>Tentokrát už ne,</div><div>Nechci stále snít,</div><div>Vždyť je to překrásné,</div><div>Realitou žít.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em>Ne, nemám na fantazie náladu.</em></div><div><em>Jsou tu i mnohem hezčí věci.</em></div><div><br /></div><div>Vybírat to zlé,</div><div>Dobré nevnímat,</div><div>Tak to prosím ne,</div><div>Nechci tu jen stát!</div><div><br /></div><div><em>Já jsem taky někdo.</em></div><div><em>Tak si to zapamutujte!</em></div><div><br /></div><div>Stále jenom vy,</div><div>Teď tu jsem i já!</div><div>Nechte si to svý</div><div>"Ach, jsem nádherná"!</div><div><br /></div><div><em>Přesně tak,</em></div><div><em>Rozhodla jsem se žít.</em></div><div><br /></div><div>Smůla, drahoušci.</div><div>Šanci jste už měli!</div><div>Jste jen chudáci,</div><div>Hloupí, ale smělí!</div> http://amestea.blog.cz/1110/ted-ziju-ja http://amestea.blog.cz/1110/ted-ziju-ja Sny veršem Tue, 04 Oct 2011 20:27:37 +0200 <div>Rozhodla jsem se zase něco napsat. Pouhých 386 slov. Ale já neumím napsat něco dlouhého, co není na několik částí (resp. kapitol). Konec taky není podle mých představ, ale nijak jinak se mi to zformulovat nepodařilo, takže budete muset přečíst tohle.</div><div>Povídka je přiřazená k TT Ticho a i když to není jejím hlavním námětem, vyskytuje se tam. A vzhledem k tomu, jak je povídka krátká... Zabírá tam větší část než jen jednu větu a větší význam než jen jako doprovodná kulisa. Zároveň ale ani není hlavním aktérem.</div><div><br /></div><hr /><div>*</div><div><br /></div><div>Utíkala tmavým lesem, stromy se kolem ní míhaly a cesta jí ubíhala pod nohama skoro neuvěřitelnou rychlostí. Ve vzduchu cítila bolest a smutek, který jí zahlcoval všechny smysly. Do kůže se jí jako tisíce jehliček zabodával chlad, pomalu se plížil až ke vnitřnostem, znemožňoval dýchání, každý nádech ji nevýslovně bolel. Slunce se marně pokoušelo prodrat mezi stromy až k zemi, jeho boj byl ale předem prohraný. Proto brzy uvolnilo místo miliardám hvězd a měsíci, který byl právě v úplňku.<br />Přes slzy neviděla kam běží, jen mlhavě vnímala, jak na její tělo dopadají kapky deště. Mokré vlasy jí poletovaly kolem obličeje, lepily se na ni a tím ji dráždily čím dál tím víc. Když se odkudsi z dálky ozvalo zlověstné zavytí, neslyšela jej. I přesto ale vycítila přítomnost někoho - nebo něčeho - jiného. Strnula strachem. Silou vůle se snažila přinutit k dalšímu kroku, zbytečně. Nohy nereagovaly. To byla další kapka do již přetékajícího pověstného poháru. Strach se mžiknutím oka přeměnil na vztek. Dívka zaťala pěsti a v tu chvíli vzduch jen kousek od ní pročísl blesk. Mohutná borovice se skácela k zemi rozťatá na dvě poloviny.<br />Celou tu dobu se ale neozval žádný zvuk. Blesk ani praskot a vrzání starého dřeva, žádné šumění stromů ve větru, kroky nebo pleskání kapek o pokožku. Ticho, absolutní ticho. Vtom brunetka pochopila. Proč je jí tohle místo povědomé, kde doopravdy je a z jakého důvodu se neozývají žádné zvuky, na to vše dostala odpověď během chvíle.<br />Usmála se. Najednou byla na paloučku, bosýma nohama pročesávala svěže zelenou trávu a poslouchala šumění vodopádu jen několik metrů od ní. Déšť ustal, vysvitlo slunce a v plné síle se dívce opíralo do zad. Pochopení. Ten pocit nelze popsat, je to něco krásného. Úžasného. Naplňujícího.<br />Roky trápení a smutku byly zbytečné. To všudypřítomné ticho bylo najednou pryč. Brunetce došlo, že příčinou všeho je, že byla hluchá vůči svému okolí, celému světu. Neuměla poslouchat, co jí lidé ve skutečnosti říkají, nedokázala číst mezi řádky. Nevěděla jak. Teď už to ale ví a využije toho. Dokáže něco velkého, něco, co ji proslaví. Ukáže ostatním, že není nikdo. Ona nechce být jen zrnkem písku v poušti. Rozhodla se být písečnou bouří - a taky jí bude.<br />Jediné, co musela udělat, než uskuteční všechny své plány, bylo dostat se odsud. Z jednoho z mnoha zákoutí své mysli. A pak…</div> http://amestea.blog.cz/1109/pochopeni http://amestea.blog.cz/1109/pochopeni Perem... Sun, 25 Sep 2011 18:46:06 +0200 <div>Tramtadatadadadáááááááááááááá!</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Tímto bych vám chtěla představit jednoho z mých plyšáků, velectěnou Růženku! (Neplést se Šípkovou)</div><div>Původně byla mojí drahé matky, jenže poté, co si ji naše lítá šelma Papina odvlekla pod postel, stala se mým majetkem s křivým čumákem. No a jelikož není příliš těžké ji nakreslit, zkusila jsem to. Uznávám, nevypadá přímo dokonale, ale věřím, že se mi ji podařilo zachytit vcelku věrně. </div><div>Jinak, tablet nevlastním až tak dlouho, takže s ním neumím <em>až tak</em> dobře, ale co už... =)</div><div><br /></div><div><img width="450" height="450" src="http://nd05.jxs.cz/629/663/4b886f4b24_80076428_o2.jpg" /></div> http://amestea.blog.cz/1109/ruzenka http://amestea.blog.cz/1109/ruzenka Tužkou, tabletem... Zkrátka kreslím. Sat, 24 Sep 2011 13:22:22 +0200 <div> Dnes máme jet na čtrnáct dní do Chorvatska. Odjíždět by se mělo dnes v noci nebo zítra ráno. Pořád ale nevím, jestli pojedeme.</div><hr /><div><br /></div><div> Mamka má <em>zase</em> nějaké zdravotní potíže - pravděpodobně zánět a začalo ji bolet v krku. Taťka dělá toasty. A já upřímně doufám, že pojedeme.</div><div> Kvůli Chorvatsku nepojedu na seznamovací zájezd s naší třídou a Primou. Já bych tam chtěla, vážně. Děcka jedou v pondělí. Sice na pouhé tři dny, ale... Opravdu bych tam chtěla. No a pokud nepojedeme do Chorvatska, nepojedu ani na seznamku, protože už je pozdě na odevzdání přihlášky a zaplacení.</div><div> Od třídy bych si ani nechtěla odpočinout, začínám je mít ráda. Největší diktátorka a slepice v naší třídě pomalu ztrácí své postavení, konečně zašíná všechny štvát. Ne, vůbec mi to není líto. Jen od T. bych si chtěla oddechnout. Je to fajn holka, ale člověk jí má <em>velmi brzo</em> plný zuby.</div><div> Dva týdny beze školy. Na jednu stranu je to super, na druhou... Budu muset dopisovat poznámky, dokupovat sešity... Au. To nebude hezké.</div><div> Nemám co dělat, stejně se nemůžu soustředit. Proto poslouchám různé mantry a někdy si i zazpívám. Víte, že to funguje? Když jsem začala poslouchat jednu z nich, najednou se mi všechno seřadilo v hlavě a zjistila jsem, že se zbytečně trápím kvůli nepodstatným věcem. Jako by mi to všechno najednou došlo.</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbbeadd"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/HdiLUkJJ3fE/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/HdiLUkJJ3fE","youtubefbbeadd","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div><br /></div><div> Možná to zní zázračně, jako by to byl úžasný pocit... Nevím, jak to bude působit u ostatních, ale mě to uklidňuje...</div><div> Další mantra, kterou poslouchám teď, má mít léčicí účinky. Nevím nevím, ale když se opravdu soustředím jen na ni, bolest břicha polevuje...</div><div style="text-align:center">=)</div><div> Víc co říct nemám, navíc od psaní neustále odbíhám pryč. Ještě dobalujeme - jako vždy, na poslední chvíli.</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbbecf"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/yUJucA-mrgE/0.jpg" style="width:425px;height345;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/yUJucA-mrgE","youtubefbbecf","425","345","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://amestea.blog.cz/1109/chorvatsko http://amestea.blog.cz/1109/chorvatsko (Ne)Deníček Fri, 09 Sep 2011 17:34:02 +0200 <div>Jsem si vědoma, že je tam spousta chyb, mnoho opakujících slov... Ale to je mi fuk. :D Mám prostě dobrou náladu... Tak na to kašlete se mnou! :D Stejně jako na délku... Hehe... :D</div><div>Jo, to druhý je horší, tak bacha! :D Mimochodem, kdyby vás zajímalo, proč je jedna věta jeden řádek, tak proto, aby to vypadalo delší. :D</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em>Usmívala se.</em></div><div><em>Zase.</em></div><div><em>Možná pořád.</em></div><div><em>Nevím.</em></div><div><em>To ale není podstatné.</em></div><div><em>Důležité je, proč se usmívala.</em></div><div><em>Důvod.</em></div><div><em>Čekáte, že vám nějaký řeknu.</em></div><div><em>Ne. Neřeknu.</em></div><div><em>Ta dívka totiž neměla důvod se usmívat.</em></div><div><em>Mohla být znuděná, naštvaná, znechucená.</em></div><div><em>Cokoliv.</em></div><div><em>Jen ne šťastná.</em></div><div><em>Mohla závidět.</em></div><div><em>Měla co.</em></div><div><em>Mohla závidět peníze, tvář, tělo, oblečení, dovednosti, oblíbenost a popularitu.</em></div><div><em>Mohla.</em></div><div><em>Ale neudělala to.</em></div><div><em>Za pár chvil, pár dní se naučila, že nic z toho není důležité.</em></div><div><em>Ani láska - ne teď, ne pro ni.</em></div><div><em>Nemělo cenu se trápit.</em></div><div><em>Ve chvílích nudy nemělo cenu být znuděná.</em></div><div><em>Když ji ignorovali, cítit se bezcenná.</em></div><div><em>Když kolem bylo tolik krásek, připadat si ošklivá.</em></div><div><em>Nic z toho. </em></div><div><em><strong>Člověk není takový, jak jej vidí ostatní, ale jak se vidí sám.</strong></em></div><div><em>*</em></div><div><em>Smála se zvonivým, okouzlujícím smíchem.</em></div><div><em>Každý den.</em></div><div><em>Pro lidi z vesnice byl její smích, rozléhající se udolím... Skoro návykový.</em></div><div><em>Když se smála ona, tak i oni.</em></div><div><em>Když byla šťastná, byli i všichni ostatní.</em></div><div><em>Den co den dívka sedávala na střeše svého domu a smála se.</em></div><div><em>Lidé se k ní chodili potěšit, chtěli také slyšet tu radost, která čišela z jejího hlasu.</em></div><div><em>Chtěli být šťastní.</em></div><div><em>Jednou se ale smích neozval.</em></div><div><em>Den, týden, měsíc.</em></div><div><em>Dům byl najednou prázdný.</em></div><div><em>Nikdo se už nesmál.</em></div><div><em>Ve vesnici se uhnízdil smutek.</em></div><div><em>Vždyť... Vždyť nebyl důvod se smát.</em></div><div><em>Začalo se znovu krást, vraždit.</em></div><div><em>Po roce se vesnicí opět rozlehl známý hlas, smích.</em></div><div><em>Lidé se opět přišli podívat.</em></div><div><em>Už se ale nepřidali.</em></div><div><em>Odnaučili se být šťastní.</em></div><div><em>Odnaučili se smát.</em></div><div><em>Dívka poznala, že zde nemá senu zůstávat.</em></div><div><em>Zmizela.</em></div><div><em>Odešla a nikdy se nevrátila.</em></div><div><em>A s ní odešla i radost.</em></div><div><strong><em>Když se odnaučíte smát, bude velmi těžké si tento um opět osvojit.</em></strong> <strong><em>Proto se smějte, ať s důvodem nebo bez.</em></strong></div> http://amestea.blog.cz/1109/usmev-prosim http://amestea.blog.cz/1109/usmev-prosim Co se jinam nevešlo Sun, 04 Sep 2011 12:20:04 +0200 <div>Překvapuje mě to, ale napsala jsem další díl Nekonečných snů.</div><div>Uvědomila jsem si, že tuhle povídku neberu vážně. Vlastně asi žádnou. Zkrátka mi nepřipadá, že píšu tak dobře, jak bych chtěla. Zatím. (Muhahahá!)</div><div>Mimochodem, víte, že mám nevlastní sestru, která vlastní blog? Dlouho jsem ji neviděla. Několik let. Už si ani nepamatuju, jak vypadá. No ale, co se dá dělat.</div><div>Nějak se mi nechce nic dělat. Nějak mi odumírá mozek. To bude tím létem.</div><hr /><div>*</div><div>*</div><div>"Kde je?" otázal se stroze Christian, král Severní části ve Vysněném světě. Bylo časně ráno a on něměl rád, když jej někdo budil. Nyní ale byl důvod. Nějaká žena ve vesnici našla poměrně mladou dívku, která zjevně měla magické schopnosti. To se nestalo již přes sto let.</div><div>"Ale pane, může být nebezpečná!" snažil se voják zastavit svého zaměstnavatele. Nebylo to ale tím, že by se o něj bál. "Co když je to ona?"</div><div>"Ne, Lade! Znám tu věštbu dobře a ona to není," ujišťoval Lada král.</div><div>* </div><div>"Umyj se, přijde sem král," poručil jeden z vojáků černovlásce a postavil do její cely necky s překvapivě čistou vodou.</div><div>"Hodláte se dívat?" zeptala se drze Carmen, když muž neprojevoval žádnou snahu nechat dívce trochu soukromí. Když se ale ani teď nepohnul, dívka se s povzdechem začala svlékat.</div><div> *</div><div>Chladnou chodbou se ozvala dutá ozvěna kroků. To jako by dalo drobné černovlasé dívce znamení, aby se schoulila do rohu ve své cele. Jako by se jindy vcelku sebevědomá a oblíbená Carmen nyní snažila být neviditelná. K její smůle se tak nestalo. Nebo ano?</div><div>"Kde je?" rozčiloval se král, když nahlédl do chladné místnosti<span style="display:none">oHHHHHyhbkj</span> prosycené vlhkostí a špínou.</div><div>"Já, já nevím, pane. Ještě před chvílí tady byla, přísahám!" bránil se hnědovlasý a již mírně zarostlý muž v brnění. Vlastně, nikdo nikdy nevěděl, proč v této zemi stráže musí být obtěžkány tou těžkou kovovou konstrukcí, zkrátka to bylo zvykem. Stejně jako masivní, drahými kameny posázená koruna, držící pevně na Christianově blonďaté hlavě. Na krále byl nezvykle mladý a to se někdy projevovalo jak na jeho vládě, lidu, zemi, ale i na něm samotném. Některé dny zůstával ležet v posteli, jakoby stonal. Nemocen ale nebyl na těle, nýbrž na duši. Ve dvaceti mít na starost tolik věcí, jako on, málokdo by dokázal vše zvládat. Ani Christian nebyl výjimkou.</div><div>"Tak proč tady není i teď?" ptal se netrpělivě král. Až nyní si dívka uvědomila, že ji nevidí. Nikdo. Dokázala to ona sama? Nebo je to jen náhoda? Může se ta neviditelnost kdykoliv přerušit? Carmen opět pochybovala. Znova zapomněla na jediné pravidlo její magie. Stačí věřit. A ani dnes se jí to nevyplatilo.</div><div>"O-ona se tu prostě jen… Jen tak se tu objevila!" vykřikl hnědovlasý voják a pohled upíral na drobnou černovlásku, které v okamžiku došlo, že ji opět mohou vidět. Ještě víc se natiskla k vlhké a špinavé stěně.</div><div>"Nepovídej, vážně?"ozval se poprvé za celou tu dobu Lad. Když jej ale Christian zpražil pohledem, pro jistotu se odpoklonkoval pryč.</div><div>"Jak jsi to udělala?" ptal se král. Odpovědi se mu nedostalo. Carmen pokrčila rameny a dál jej ignorovala. Jistě, částečně se bála, co s ní bude, co jí udělají, ale to drzé a nebojácné já v jejím těle momentálně převládalo.</div><div>"Jak?!" zakřičel Christian. Docházela mu trpělivost. A ne pomalu.</div><div>"Prostě jsem chtěla." Dívka se usmívala. Začínalo ji to všechno bavit a navíc byla ráda, že náhrdelník jí nechali.</div><div>"Nelži mi!"</div><div>"Já nelžu," odporovala dál dívka. Teoreticky vzato, doopravdy nelhala. No a, koneckonců, s pravdou přeci nejdál dojdeš, ne?</div><div>"Tak jak jsi to udělala?" ptal se, teď již klidněji, král.</div><div>"Slyšel jste," upozornila Carmen. Ani jeden nechtěl ustoupit, oba si stáli za svým. Mohli by se takhle hádat ještě několik dní, kdyby se černovláska nerozhodla, že ji to pomalu přestává bavit. To bylo asi po půlhodině od Christianova příchodu.</div><div>"Tak mi nevěřte, ale já to můžu dokázat." Tím dívka rozhodla. Král ztichl, ruce si složil na hrudi a vyčkával.</div><div>Carmen pomalu vstala, zády se pořád opírala o zeď. Pak se najednou, z ničeho nic, mříže dívčina vězení začaly pomalu roztékat, současně jako by měnily konzistenci z tvrdé oceli na želatinu. Černovláska si tiše nadávala, že ji to nenapadlo dřív, Jeho Veličenstvo zíralo s pootevřenými ústy.</div><div>"Dáte si?" zeptala se s mírným úsměškem dívka.</div> http://amestea.blog.cz/1108/nekonecne-sny-kral-2 http://amestea.blog.cz/1108/nekonecne-sny-kral-2 Nekonečné Sny Sun, 21 Aug 2011 14:42:36 +0200 <div>Rozhodla jsem se zůčastnit projektu "Citáty" u <a href="http://cinis.blog.cz/" target="_blank">Taychi</a>. Zaujalo mě to a navíc mám citáty celkově ráda.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><img width="600" height="450" src="http://nd05.jxs.cz/547/949/4f52e23160_78705048_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle, možná je to tím, že přátelství je pro mě čím dál tím víc, má pro mě čím dál tím větší hodnotu. A to se týká především <a href="http://blogsii.blog.cz/" target="_blank">Sii</a>. A tuhle fotku jsem si zase vybrala proto, že miluji jak růže, tak vodu, nejlépe kapky. A když se obojí spojí, je to okouzlující. Pokud je fotka dobrá, což rozhodně je.</div><div>*</div><div>Fotka je od Taychi, citát mojí tvorby.</div><div><br /></div><div><img width="300" height="300" src="http://nd05.jxs.cz/280/313/d90e56924f_78705263_o2.jpg" /></div> http://amestea.blog.cz/1108/pratelstvi-citat http://amestea.blog.cz/1108/pratelstvi-citat Projekt "Citáty" Mon, 08 Aug 2011 21:28:52 +0200 <div><strong>Ze života...</strong></div><div><br /></div><div><a title="Některé (ne)zajímavé události" href="http://amestea.blog.cz/rubrika/ne-denicek" target="_self">Deníček</a></div><div><br /></div><div><a title="Depresivní články, co stejně za chvíli už neplatí" href="http://amestea.blog.cz/rubrika/bez-nadeje" target="_self">Bez naděje</a></div><div><br /></div><div><a title="Ano, i já přemýšlím. Někdy." href="http://amestea.blog.cz/rubrika/uvahy-a-zamysleni" target="_self">Úvahy a zamyšlení</a></div><div><br /></div><div><a title="Taký můj blogový odpad" href="http://amestea.blog.cz/rubrika/co-se-jinam-neveslo" target="_self">Co se jinam nevešlo</a></div> http://amestea.blog.cz/1108/ze-zivota http://amestea.blog.cz/1108/ze-zivota Mon, 08 Aug 2011 12:31:29 +0200 <div>Já už nevím. Vážně nevím, jestli chci, aby to takhle šlo dál. Vážně. Potřebovala bych radu. Není tady ale nikdo, kdo by mi ji dal. Ne v tomhle. To si musím vyřešit sama. Toto je mezi mnou... A mnou. A tím je to ještě horší. Vím, vždycky je někdo lepší než já. Smířila jsem se s tím. Už mě to ale nebaví. Rozhodla jsem se. Jen to uskutečnit. To bude problém. Já ale věřím, že to dokážu. Bude to trvat dlouho, opravdu dlouho, ale snad...</div><hr /><div><br /></div><div>Ignorovaná. Už mě to nebaví. Já už nechci být nikdo. Mám ale na výběr? Já vím, mám, ale je to těžké. Musím... Musím. Vadí mi, že kamkoliv přijdu a je tam ona, jako bych nebyla. Nebo si tak alespoň připadám. Zároveň ji ale nechci ztratit. Ráda bych si našla kamarády, kteří mě budou mít rádi. Já ale nejsem člověk, který k někomu přijde a hned povídá, představí se. A ani člověk, ke kterému někdo přijde a představí se.</div><div>Proč se snažit něco dokázat, když to stejně k ničemu nebude? Víte, já se na to taky můžu vykašlat, milánkové. Na všechno. Na psaní, kreslení, na focení. Mohla bych zrušit tenhle blog, víte? Jediným - nebo dvěma - kliknutím myší. Ale neudělám to. Ne, zatím ne. Protože pro mě hodně znamená. Teď.</div><div>Nechápu ty, kteří si stěžují na malou návštěvnost, když mají denně sto lidí. Já jsem ráda za těch mých třicet a nestěžuji si. Jen by možná bylo lepší, kdyby mi sem tam napsal někdo komentář, víte? Já tanhle blog nevedu jen pro sebe. I pro čtenáře. Ale takhle nevím, jestli mám pro koho.</div><div><br /></div><div>Mohla bych začít říkat pravdu. Opravdu pravdu. Říká se přeci, že lidé mají mluvit pravdu. Nemyslím ale, že by to byl dobrý nápad. Vážně ne. Kdybych pravdu řekla, myslím, že celá naše škola by se se mnou nebavila. Krom těch, co neznám a oni mě, takže by to vyšlo nastejno. <em>Stejně se těším na primány...</em></div><div><br /></div><div>Nemyslím, že si tohle někdo přečte. No a. Já se na tohle všechno vykašlu. Na lidi, na čtenáře, na nějakou dobu možná i na blog. Nanejvýš na týden. Pak možná zase něco napíšu... Možná. Uvidíme. Záleží na náladě, na okolnostech... Na všem. Ale věřte, já to tady vážně můžu zrušit. Zatím nemám důvod. Už mě nebaví vám tím vyhrožovat. Ne, nezruším to tady. Nechci. Ne a ne a ne a ne.</div><div><br /></div><div><em>"Já budu mít deprese!"</em></div><div><em>"Ty budeš, já mám, babička měla, má a bude mít."</em></div><div><br /></div><div>Co mám dělat, řekněte, no... Mě už vážně nebaví být pořád ta druhá. Vždycky za někým, vždycky v něčím stínu.</div><div>Ona má talent. Je hezká. Je přátelská. Společenská. Má vkus. Co mám já?</div><div><br /></div><div><em>...Ewa Farna - Přátelství...</em></div><div><br /></div><div><em>"Zdá se, že jedna druhé nevěří,</em></div><div><em>svoje plány a touhy už si nesvěří</em></div><div><em>a není proč na pravdu si hrát.</em></div><div><br /></div><div><em>Zdá se, že každá má dnes jiný směr,</em></div><div><em>dnes už vím, život nemusí být vždycky fér,</em></div><div><em>umí rozdávat a umí brát."</em></div> http://amestea.blog.cz/1108/uz-nechci http://amestea.blog.cz/1108/uz-nechci Bez naděje... Sat, 06 Aug 2011 20:32:40 +0200