Jsem si vědoma, že je tam spousta chyb, mnoho opakujících slov... Ale to je mi fuk. :D Mám prostě dobrou náladu... Tak na to kašlete se mnou! :D Stejně jako na délku... Hehe... :D
Jo, to druhý je horší, tak bacha! :D Mimochodem, kdyby vás zajímalo, proč je jedna věta jeden řádek, tak proto, aby to vypadalo delší. :D
Usmívala se.
Zase.
Možná pořád.
Nevím.
To ale není podstatné.
Důležité je, proč se usmívala.
Důvod.
Čekáte, že vám nějaký řeknu.
Ne. Neřeknu.
Ta dívka totiž neměla důvod se usmívat.
Mohla být znuděná, naštvaná, znechucená.
Cokoliv.
Jen ne šťastná.
Mohla závidět.
Měla co.
Mohla závidět peníze, tvář, tělo, oblečení, dovednosti, oblíbenost a popularitu.
Mohla.
Ale neudělala to.
Za pár chvil, pár dní se naučila, že nic z toho není důležité.
Ani láska - ne teď, ne pro ni.
Nemělo cenu se trápit.
Ve chvílích nudy nemělo cenu být znuděná.
Když ji ignorovali, cítit se bezcenná.
Když kolem bylo tolik krásek, připadat si ošklivá.
Nic z toho.
Člověk není takový, jak jej vidí ostatní, ale jak se vidí sám.
*
Smála se zvonivým, okouzlujícím smíchem.
Každý den.
Pro lidi z vesnice byl její smích, rozléhající se udolím... Skoro návykový.
Když se smála ona, tak i oni.
Když byla šťastná, byli i všichni ostatní.
Den co den dívka sedávala na střeše svého domu a smála se.
Lidé se k ní chodili potěšit, chtěli také slyšet tu radost, která čišela z jejího hlasu.
Chtěli být šťastní.
Jednou se ale smích neozval.
Den, týden, měsíc.
Dům byl najednou prázdný.
Nikdo se už nesmál.
Ve vesnici se uhnízdil smutek.
Vždyť... Vždyť nebyl důvod se smát.
Začalo se znovu krást, vraždit.
Po roce se vesnicí opět rozlehl známý hlas, smích.
Lidé se opět přišli podívat.
Už se ale nepřidali.
Odnaučili se být šťastní.
Odnaučili se smát.
Dívka poznala, že zde nemá senu zůstávat.
Zmizela.
Odešla a nikdy se nevrátila.
A s ní odešla i radost.
Když se odnaučíte smát, bude velmi těžké si tento um opět osvojit. Proto se smějte, ať s důvodem nebo bez.
A děkuju 
Angelika | 5. září 2011 v 22:23 | 
)
Zde hledá
Páni, jako by to byly básně s volným veršem. Čte se to krásně...prostě to tak příjemně plyne. Je to opravdu úžasné a ty poslední věty...já snad ani nenacházím slova