Dnes máme jet na čtrnáct dní do Chorvatska. Odjíždět by se mělo dnes v noci nebo zítra ráno. Pořád ale nevím, jestli pojedeme.
Mamka má zase nějaké zdravotní potíže - pravděpodobně zánět a začalo ji bolet v krku. Taťka dělá toasty. A já upřímně doufám, že pojedeme.
Kvůli Chorvatsku nepojedu na seznamovací zájezd s naší třídou a Primou. Já bych tam chtěla, vážně. Děcka jedou v pondělí. Sice na pouhé tři dny, ale... Opravdu bych tam chtěla. No a pokud nepojedeme do Chorvatska, nepojedu ani na seznamku, protože už je pozdě na odevzdání přihlášky a zaplacení.
Od třídy bych si ani nechtěla odpočinout, začínám je mít ráda. Největší diktátorka a slepice v naší třídě pomalu ztrácí své postavení, konečně zašíná všechny štvát. Ne, vůbec mi to není líto. Jen od T. bych si chtěla oddechnout. Je to fajn holka, ale člověk jí má velmi brzo plný zuby.
Dva týdny beze školy. Na jednu stranu je to super, na druhou... Budu muset dopisovat poznámky, dokupovat sešity... Au. To nebude hezké.
Nemám co dělat, stejně se nemůžu soustředit. Proto poslouchám různé mantry a někdy si i zazpívám. Víte, že to funguje? Když jsem začala poslouchat jednu z nich, najednou se mi všechno seřadilo v hlavě a zjistila jsem, že se zbytečně trápím kvůli nepodstatným věcem. Jako by mi to všechno najednou došlo.
Možná to zní zázračně, jako by to byl úžasný pocit... Nevím, jak to bude působit u ostatních, ale mě to uklidňuje...
Další mantra, kterou poslouchám teď, má mít léčicí účinky. Nevím nevím, ale když se opravdu soustředím jen na ni, bolest břicha polevuje...
=)
Víc co říct nemám, navíc od psaní neustále odbíhám pryč. Ještě dobalujeme - jako vždy, na poslední chvíli.
))
Zde hledá
Já se trápím... jsem podrážděná a už nevím co mám dělat..